Dějiny a historie.

Archeologie,egyptologie.......

Archeologie

Akropole

 

I trosky Akropole vypadají dnes velkolepě.
FOTO: ARCHIV
Akropolí, opevněných míst nad městem, byla ve starověkém Řecku celá řada, ale jen jediná z nich se dodnes píše s velkým »A«. Pro Řeky je srdcem helénského světa, pro ostatní svět mramorovým pomníkem demokracie,opředeným starými mýty i velkými myšlenkami.

 

Až si ji však půjdete prohlédnout, dávejte hlavně pozor,abyste neuklouzli. Miliony lidí, které Akropoli od 5. století před naším letopočtem už navštívily, vyhladily kameny a desky na cestě téměř dokonale.

Propylaje, aneb vstupte

To, co k tomuto pahorku přilákalo už v neolitu první lidi, byl pramen vyvěrající na jeho úpatí. V průběhu století zde vyrostlo město a nad ním pevnost. O to, kdo z olympských bohů se stane patronem města, se pustili spolu do křížku vládce moří Poseidón a jeho neteř Athéna. On nabídl pramen (ovšem slané mořské vody), ona olivová ratolest. Vzhledem k tomu, jak se hlavní město Řecka už po tisíce let jmenuje,je jasné,kdo vyhrál. »Ježíš, já už nemůžu,« vzdychá na schodech korpulentní turistka odkudsi z Německa ve stínu Propylají, vstupního sloupoví do Akropole.


1: Parthenon; 2: Erechtheion; 3: Pandroseion; 4: Socha Athény Promachos;
5: Propylaje; 6: Athénin oltář; 7: Pandion; 8: Chrám Athény Vítězné (Níké);
9: Chalkotheke; 10: Brauroneion; 11: Arrephorion; 12: Approach of Classical times;
13: Odeion Heroda Attika; 14: Eumenova Stoa; 15: Asklepieion; 16: Ionská stoa;
17: monument Nikias; 18: Thrasyllosův monument; 19: Dionýsos Eleuthereus;
20: Periklův Odeion; 21: Peripatos; 22: Dionýsovo divadlo
OBRAZEK: ARCHIV
Sloupoví a chrám zasvěcený Athéně Níké (vítězné) se zdmi nedaleké Pinakotheky (obrazárny) poskytují vítaný stín. Nejen kvůli zástupům turistů, ale i kvůli horku je lepší vybrat si ranní nebo večerní hodiny. K olem poledne jsou sluneční paprsky k Akropoli až příliš štědré. Nad hlavami návštěvníků, kteří už tady tisknou zuřivě spouště svých fotoaparátů, pokračují restaurátoři tiše v oživování mramoru, který pod jejich rukama dostává znovu zasněně mléčnou barvu. Na symbolu Atén se totiž podepsala nejen století válek, ale v posledních desetiletích i smog, který sužuje celé město.

 

Příbytek panny

 


Rekonstrukce athénské akropole.
FOTO: ARCHIV
Hned za sloupovím Propylají se otevírá pohled na Parthenón, hlavní chrám, kam každé čtyři roky proudil zástup svobodných obyvatel města, aby vzdal hold své patronce. Dominanta Akropole stojí jakoby stranou a stydlivě. Možná to nebyl záměr jeho architektů - Ictinuse a Callicratese, ale podtrhuje tak svůj účel: je to příbytek Athény Panenské. Její čistotu potvrzuje i báje, která souvisí se zrodem města a jeho obyvatel. Do bohyně moudrosti se totiž zamiloval její olympský kolega ošklivý a kulhavý Héfaistos. A protože jeho láska nebyla opětována, zkusil si Athénu vzít násilím. Sice ani tak neuspěl, ale jeho sémě během potyčky vystříklo na nohu Diovy dcery. Ta jej znechucená setřela kusem vlny,a tu odhodila na zem. Bylo to však božské sperma a země zrodila praotce všech Atéňanů - Erichthonia. Parthenón byl však »znásilněn« - a úspěšně - mnohokrát. Byl kostelem, mešitou, znovu kostelem a znovu mešitou... Opravdová pohroma přišla v roce 1687, kdy na Atény držené Turky zaútočili Benátčané. Jedna z dělových koulí se trefila přesně do Parthenónu, kde měli T urci uskladněn střelný prach. A tak dnes, když nahlédnete mezi 46 obvodových sloupů do trosek vnitřní svatyně, nespatříte Feidiovu šestnáctimetrovou sochu bohyně Athény ze zlata a slonoviny. Uvnitř je schovaný jen velký ocelový jeřáb, který symbolizuje dnešní snahu nejen Řecka, ale i Fondu UNESCO o záchranu Akropole.

 

Sen jednoho muže

 


Perikles
FOTO: ARCHIV
Příběh města nad městem, je i příběhem snu jednoho muže stratéga první demokracie Perikla. Právě on nadchl Atéňany, aby po ničivé válce s Peršany, která i Akropoli v 5. století před Kristem proměnila v trosky,vybudovali své polis znovu a ještě krásnější. Nejprve však pohřbili staré bohy, tedy jejich poničené sochy, do chrámu Erechthion, který leží nalevo od hlavního chrámu. Díky této »perské sbírce« se tak dochovala řada nádherných soch, které jsou nyní k vidění v archeologickém muzeu ve východním rohu Akropole. Parthenón byl pak dokončen m ezi lety 447 a 432 před naším letopočtem. Sám Periklés zemřel tři roky na to s odkazem pro spoluobčany, aby dál zkrášlovali své město, aby jej mohli milovat. Neposlechli ho a dnes bohužel Akropole se svým nejbližším okolím připomíná perlu sevřenou v betonové skořepině nevkusných novostaveb. S oživováním příbytku patronky města se začalo krátce poté, co si Řekové v 19. století znovu vydobyli nezávislost. S cílevědomou rekonstrukcí se však začalo až po roce 1970. Provázely ji diskuse,zda monument pouze zakonzervovat, nebo zcela zrenovovat v původní podobě - se všemi sochami a barvami, které budovy Akropole kdysi zdobily. Nakonec zvítězila střední cesta. A tak v některých zdech jsou kromě původních zažloutlých mramorových bloků vidět světlejší - nově vsazené. Opravdové vlysy a sochy, kterými se Parthenón pyšnil, jsou k vidění nejen ve sbírce umístěné přímo na Akropoli, ale především v Národním archeologickém muzeu, kde je toho k vidění i mnohem víc. Stačí jen sejít z města nad městem do Plaky - úzkého pásu starého města, kde však každého nejdřív zláká možnost posedět v některé z malých taveren nebo kavárniček. Při ledové kávě frappé se pak m ůžete dívat na centrum první demokracie, která uznávala otroctví a v obavě před diktaturou vyháněla nejlepší muže. Bavila se Euripidovými komediemi i Sofoklovými tragediemi a Sokrata donutila vypít číši bolehlavu.
 
Dějiny,historie,fakta........