Dějiny a historie.

Archeologie,egyptologie.......

Historie států

Historie Peru

Významná historie Peru začíná kolem 1000 př.n.l., kdy zde žilo několik vysoce rozvinutých kultur, například chavínská ve střední části vysočiny, močická kultura(viz) a čimúská kultura na severním pobřeží a nazcaská na jižním pobřeží země. V letech 600 – 1000 n.l. ovládala oblast středních And kultura Huari a kolem roku 1000 n.l. zaznamenali mocenský vzrůst Čimuánci na severním pobřeží země.

Peru je ale nejvíce známo jako někdejší centrum civilizace Inků .Inkové své hlavní město založili v Cuzcu a kolem roku 1200 začali dobývat okolní území. V 15. století už byli pány obrovské říše, která sahala od Chile až po Ekvádor. Kolem roku 1530 impérium oslabila občanská válka mezi Atahualpou a Huáscarem, bratry a spoluvládci říše, z nichž každý jí chtěl ovšem panovat sám. Atahualpa nakonec zvítězil roku 1532, ale sám však byl poražen španělským dobrodruhem Pizarrem. Pizarro dobyl Cuzco roku 1533. Ten také založil Limu, současné hlavní město Peru. To se stalo roku 1542 správním střediskem španělského místokrálovství. V letech 1561- 89 byl španělským místokrálem Peru Francisco de Toledo. Místokrálovství rozšířil do té míry, že zahrnovalo veškeré území Jižní Ameriky, na němž se dnes hovoří španělsky, s výjimkou Venezuely.

V průběhu 18. stol. se mezi indiány a kreoly (osoby španělského původu, avšak narozenými již v Peru) rozmáhala nespokojenost, protože nadále žili v chudobě a bez politického vlivu. Pod vedením Tupaca Amarú II., původem Inky, roku 1780 povstali, ale o tři roky později byli španělskou koloniální vládou poraženi. Když Napoleon roku 1808 dobyl Španělsko, začalo se po celé Latinské Americe šířit hnutí za nezávislost. Roku 1821 revolucionář José de San Martín dobyl Limu a vyhlásil Peru nezávislou republikou. Jeho revoluční druh, Venezuelan Simon Bolívar, se postavil do čela osvobozenecké armády, aby Peru zbavil španělských vojáků, kteří dosud zůstávali ve zbytku země. Roku 1824 Bolívar zvítězil v bitvách u Junínu a Ayacucha a přinutil španělskou armádu k ústupu. V letech 1836-39 bylo Peru nakrátko sjednoceno s Bolivií, ale konfederace skončila po vojenské porážce s Chile.

Roku 1844 se prezidentem země stal generál Ramón Castilla. Zrušil otroctví, zřídil systém všeobecného vzdělávání a subvencoval peruánský průmysl guanových hnojiv a ledku. První civilní prezident Manuel Pardo (1872-76) v reformách pokračoval, ale jeho postavení znesnadňoval pokles cen ledku a náklady na Tichomořskou válku proti Chile (1879-83). Ta skončila ztrátou provincie Tarapacá, která právě byla bohatá na ledek. Roku 1889 se země ocitla ve finančním úpadku.

Koncem 19. stol. v zemi vznikly dvě politické strany – Demokratická a Občanská. Občanská strana vytvořila vládu v letech 1908-12 a později v letech 1919-30 a podílela se i na vojenské diktatuře. Peruánské hospodářství se rozvíjelo, protože těžilo z otevření Panamského průplavu roku 1914 a zvýšeného vývozu ledku za 1. světové války. Roku 1924 přišla nová strana – Revoluční lidové sdružení Ameriky (APRA) v čele s Haya de la Torrem - s kampaní za větší účast Indiánů v politice. Vzápětí byla zakázána, a to až do konce 2. světové války, z níž Peru, stojící na straně Spojenců, vyšlo jako vítěz. Ve volbách roku 1945 sdružení APRA podporovalo vítězného kandidáta Josého Luíse Bustamanta, ale roku 1947 se s ním rozešlo. Následné období destability skočilo roku 1948 vojenským převratem Manuela Orríi. Ten vykonával prezidentský úřad do roku 1956, kdy ho nahradil Manuel Prado y Ugarteche. Roku 1962 se moci chopila armáda a uspořádala volby, ve který zvítězil Fernando Belaúnde Terry. Toho zbavila prezidentského úřadu roku 1968 vojenská junta (tzv. revoluční vláda ozbrojených sil) a vyhlásila program znárodnění průmyslových odvětví ovládaných USA. S pomocí zahraničního kapitálu, ale bez zahraniční majetkové účasti junta úspěšně těžila peruánskou ropu.

Vládnoucí juntu nahradili roku 1975 původci dalšího vojenského převratu. Roku 1980 vznikla nová ústava a byla obnovena civilní vláda. Prezidentem byl znovu zvolen Fernando Belaúnde Terry , ale v zemi docházelo ke značným nepokojům, které vyvolala zejména maoistická partyzánská skupina Světlá stezka a revoluční hnutí Tupac Amarú. Nákladnou válku s nimi vedl prezident Alan García Pérez, zvolený roku 1985. Roku 1990 byl prezidentem zvolen syn japonských přistěhovalců a člen strany Cambio 90 Alberto Fujimori. Pokračující nepokoje, stávky a partyzánské útoky ho dovedly k tomu, že roku 1992 pozastavil platnost ústavy. V září téhož roku dosáhla vláda s boji s terorismem významného vítězství. Zatkla a uvěznila zakladatele a vůdce Světlé stezky Abimaela Guzmána Reynosa.

 

MOČIKOVÉ

Močikové, předincké etnikum, jehož vrcholný rozvoj v severních pobřežních oblastech Peru spadá přibližně do let 400 př.n.l. – 600 n.l. Archeologové v této oblasti objevili zbytky kdysi hustě osídleného místa, patrně velkého města s obřadním střediskem. Vévodí mu dvě pyramidovité stavby z nepálených cihel, známé jako Chrám Slunce a Chrám Měsíce. Chrám Slunce je vysoký 41 metrů a sloužil nejspíše skutečně jako chrám. Chrám měsíce byl zřejmě palác.

Močická sochařská díla, jemně vypracovaná keramika, zlaté šperky a vázy ve tvaru realisticky zpodobených lidských a zvířecích hlav patří k nejskvělejším výtvorům celého předkolumbovského Peru. Močikové dovedli také zavlažovat pole a stavěli kanály dlouhé až 120 km.

 

INKOVÉ

Inkové jsou představitelé vládnoucí vrstvy v Incké říši, která se rozkládala na území dnešního Ekvádoru, Peru, Bolívie a z části i Argentiny a Chile.

Zakladatelem vládnoucí dynastie byl kolem roku 1200 n.l. Manco Capac. Incká civilizace začala expandovat až v 15. stol. O územní rozšíření se zasloužili především tři vládci Pachucuti Inka (1438-71), Topa Inka (1471-93) a Huayna Capac (1493-1525). Za vlády Atahualpy se říše začala štěpit v občanských válkách. K dalšímu dělení došlo po příchodu španělských conquistadorů vedených Franciskem Pizarrem.

Roku 1537 byla většina říše podřízena Španělům. Její obyvatelé věřili, že každý incký vládce Sapa Inka je potomkem boha Slunce. Sapa Inka dohlížel na výkonnou armádu a velký počet správních úředníků, kteří nesli zodpovědnost za regionální zemědělství, distribuci potravin, stavbu cest a obchod. Z národa, jemuž vládli Inkové, pocházeli kvalifikovaní odborníci, stavitelé i zemědělci. Inkové vyráběli složitou keramiku i látky, na terasovitých úbočích pěstovali různé plodiny a chovali pro vlnu lamy a alpaky. Mnoho inckých budov bylo postaveno z kamenných kvádrů, které k sobě přiléhaly s mimořádnou přesností. Inkové neznali písmo, ale záznamy uchovávali na tzv. kipú – řadách šňůrek různých barev a tloušťky se systémem kódovaných uzlů. Roku 1471 byla zavedena jako úřední řeč kečuánština, kterou se mluví dodnes.

 

CUZCO

Město v peruánských Andách, které bylo hlavním městem říše Inků zhruba od roku 1200. Roku 1438 bylo z velké míry přestavěno. Vnitřní město, které zahrnovalo paláce, správní budovy a Chrám Slunce bylo obklopeno pravidelně vybudovanými čtvrtěmi, zastupující všechny provincie říše Inků. Po porážce Inků Španěly roku 1535 se hlavním střediskem španělského místokrálovství stala Lima, protože vítězové potřebovali velký přístav, který by sloužil jejich koloniálním državám. Cuzco přesto zůstalo významný provinčním městem, posvátným pro Inky, kteří se v horách severně od Cuzca pokusili obnovit svůj stát. Jejich pokus znovu dobýt město roku 1538 se však nezdařil.

 

ATAHUALPA

Atahualpa vládl v letech 1525-33 a byl to poslední panovník říše Inků. Jako nemanželský syn předchozího vládce Huayny Capaka zdědil království, které otec rozdělil mezi něj a legitimního dědice, jeho nevlastního bratra Huascara. Do roku 1532 však Atahualpa obsadil Huascarovo hlavní město Cuzco a bratra uvěznil. Téhož roku Španěl Pizarro se 180 muži obklíčil Atahualpu, pozabíjel jeho tělesné strážce a zajal ho. Poté přijal od Atahualpy nabídku, že mu daruje místnost plnou zlata, pokud mu dá svobodu. Když bylo výkupné shromážděno, Atahualpa vydal příkaz zavraždit Huascara, aby mu zabránil spiknout se se Španěly. Pro Pizarra pak bylo nebezpečí, že osvobodí potenciálního nepřítele a to převážilo nad povinností dodržet daný slib. Atahualpu odsoudil na základě záminky, že vyzýval k povstání Inků. Atahualpa byl veřejně zardoušen na náměstí svého hlavního města Camajarky.

 

PIZARRO

Francisco Pizarro (asi 1471 – 26.6.1541) – španělský cestoval s dobyvatel, podmanitel Peru. Roku 1513 doprovázel Vasco de Balbou při expedici napříč Panamou. Když uslyšel o pohádkovém bohatství Inků , táhl v letech 1532-35 do Cuzca a dobyl inckou říši a dal zavraždit jejich posledního vládce Atahualpu.

Císař Svaté říše římské Karel V. ocenil Pizzarovy zásluhy a povýšil jej na markýze. Své postavení se Pizarro upevnil zakládáním nových osad včetně budoucího hlavního města Limy(1535) a rozdělováním kořisti mezi své stoupence. V krutém soupeření s dalšími conquistadory byl zavražděn.

 

LIMA

Lima - v uličkách města

Lima - Presidentský palác

Lima je hlavní město Peru od roku 1535(založené Pizarrem) a leží na řece Rímac asi 12 km od Tichého oceánu a přístavu Callao. s 50% průmyslové výroby.   Podle sčítání v roce 1993 má Lima 422 tisíc obyvatel a s aglomerací 6,48 mil. obyvatel. Je hospodářským střediskem státu, neboť v hlavním městě je soustředěno asi Od roku 1551 zde existuje Universita.

V době španělské nadvlády se vytvářelo historické centrum města s koloniální architekturou. Nejvýznamnější stavby jsou ze 17. stol. – komplex kláštera a dómu San Francisco de Lima je památkou světového kulturního dědictví UNESCO.

 

SAN MARTÍN

José de San Martín (1778-1850) – argentinský vůdce zápasu proti španělské nadvládě v Jižní Americe. Jako chlapec se odstěhoval do Španělska, kde vystudoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem. Po válce s Napoleonem se vrátil do Argentiny a zúčastnil se protišpanělského povstání. Roku 1817 ohrožovaly španělské jednotky v Chile a v Peru nezávislost Argentiny a proto se vydal nejdříve do Chile (roku 1817 zde vyhlásil nezávislost) a o dva roky později obsadil Limu. Nezávislost Peru vyhlásil roku 1821 a parlament ho jmenoval protektorem země. Mezi ním a Bolívarem vznikly spory a tak odešel ze své funkce a vrátil se nejdříve do Chile, pak Argentiny a nakonec roku 1824 do Evropy. Smrt jej zastihla ve francouzském exilu.

 

BOLÍVAR

Simon José Antonio Bolívary Ponte (1783-1830) – představitel jihoamerického boje za nezávislost. Narodil se ve Venezuele v aristokratické rodině španělského původu. Vzdělání získal v Evropě a uchvátily ho myšlenky Francouzské revoluce. Roku 1819 osvobodil Novou Granadu (dnešní Kolumbie), Venezuelu a Ekvádor. Roku 1825 po vítězství u Junínu a Ayacucha vypudil diktátory i z Peru. Na jeho počest se Horní Peru přejmenovalo na Bolívii. V Jižní Americe, sice svobodné, začaly vznikat spory o jednotlivá území a brzy vyvolaly občanskou válku. Bolívar se v zemích, které osvobodil, snažil zavést autoritářské zřízení, ale to vzbudilo velkou nevoli. Byl na něj spáchán i neúspěšný atentát. Odebral se proto z politického života.

 

 
Dějiny,historie,fakta........