Dějiny a historie.

Archeologie,egyptologie.......

Historie států

Historie Tuniska

Historie Tuniska

Tunisko se svou polohou v prostřed Středozemního moře bylo vždycky hodně "na ráně" pro různé dobyvatele, ale i pro střetávání kultur. Historii má bohatou, takže budu muset hodně zjednodušovat. Historii píšu zpaměti, takže mě prosím neberte za slovo.

Dvojí Kartágo

Punské Kartágo

Historické záznamy začínají osídlením Tuniska Féničany. Tehdy se jim říkalo Punové. Šlo o národ semitský, původem z Palestiny. V oblasti Tuniska založili své nejdůležitější kolonie. Založení Kartága proběhlo už někdy v devátém století před naším letopočtem, tedy před kolonizační vlnou řeckou. Některá místa -- Sousse a Bizerte -- kolonizovali už ve století dvanáctém, což je dost dávno i na středomoří -- krátce po Trojské válce. Punové - Féničané byli výborní mořeplavci a oblast kolem Kartága se jim hodila svou výhodnou polohou uprostřed Středozemního moře. V nových koloniích se mísili s původním obyvatelstvem, v tomto případě s Berbery.

Féničané tedy založili Kartágo. První Kartágo, jak to nazývám já. Kartágo prosperovalo z úrodných okolních nížin (tehdy byla Severní Afrika mnohem vlhčí oblastí než dnes), z námořního obchodu a úspěšně politicky intervenovalo na Sicílii mezi tamní řecké osady a do oblasti dnešního Španělska. Důležitou roli hráli také styky s mateřskými městy v Palestině a Libanonu, zejména s Týrem a Sidónem (možná si pamatujete z bible, jak na Týr a Sidón nadávali izraelští proroci). Potom v šestém století, po dobytí Palestiny Peršany, se centrum fénického světa přesunulo do Kartága. I poté Punové-Féničané pokračovali v kolonizačních aktivitách, když založili mnoho španělských a severoafrických přístavů.

Féničané používali fénickou abecedu, z níž vyšly všechny abecedy evropské. (Azbuka-cyrilice z novoiónského řeckého písma a latinka ze starého sicilského řeckého písma.) Fénická abeceda, prootože zaznamenávala jazyk semitský, neměla samohlásky. Fénických záznamů se zachovalo velmi málo.

Punské války

Punské Kartágo se s Římem dostalo do křížku celkem třikrát, protože kontrolovalo sicilské úžiny. Šlo o války dvou nejvýznamnějších mocností o vládu nad středomořím.

  1. První punská válka (mínus 264 až 241) byla převážně námořní. Římané zpočátku prohrávali, ale pak si udělali kopii (loď-rip) kartaginské lodi, k níž přidali můstek pro pěší. Vyhráli, skončilo to mírem a výpalným.
  2. Druhá punská válka (mínus 218 až 201) se vedla po souši, protože na moři už měli převahu Římané. Kartaginský velitel Hanibal vzal ze Španělska slony a 30 tisíc pěšáků, přešel s nim Alpy a úspěšně se svou armádou operoval na italském území. Vyhrával takticky, zvítězil v několika slavných bitvách, ale strategického vítězství nedosáhl. (Možná znáte jeho výrok "ještě jedno takové vítězství, a jsem zničen".) Po zatímco Hanibal už v Itálii mlel z posledního, připluli Římané ke Kartágu, porazili punskou armádu, a vyhráli tak válku.
  3. I po druhé prohrané válce se Kartágo vzchopilo. Třetí punská válka (mínus 149 až 146) byla motivována politicky ze strany Říma. Opět přijeli ke Kartágu, opět jej oblehli a po dvou letech dobyli, ovšem tentokrát to vzali z gruntu a punské Kartágo doslova srovnali se zemí. Obyvatelstvo prodali do otroctví a ruiny zasypali solí, aby tam v budoucnu nic nemohlo růst.

Kartágo Římské

Už Caesar to nevydržel a nařídil Kartágo znovu obnovit. Zřejmě šlo o opravdu strategické místo s dobrým přístavem. Na přelomu letopočtu tedy v oblasti Tuniska znovu vyrůstá Kartágo, tentokrát Kartágo plně římské, s římskou kulturou a plnou závislostí na metropoli. Z tohoto města se dochovaly základy a to, co lze nyní na místě Kartága vidět.

Římské období

Území Tuniska bylo v Římské říši považováno za jednu z obilnic Říma, obzvláště úrodné údolí Medjerda. V té době bylo více srážek, takže se v oblasti Sahelu (dnes území kolem Kairouanu) rozkládala širá obilná pole a dále na jih nekonečné olivové sady. Hodně zbohatlo město Thysdrus, dnešní El Jem, takže si mohlo dovolit i výstavbu kolosea.

Ačkoli při podrobnějším studiu římského období můžete zaznamenat různá povstání, stávky a menší bitvy berberů s legionáři, šlo o neobyčejně stabilní dobu. Z římského období se v Tunisku dochovalo množství památek, které jsou odkrývány archeology. Kromě známého Kartága a famózního El Jemu se dále od moře nacházejí města s římskými vykopávkami Sbeitla a Dougga.

Není mi úplně jasné, co se v římském období stalo s národností většinového obyvatelstva. Odhaduji, že to byli stále Berbeři a Punové, kteří ovšem převzali římskou kulturu a možná i jazyk.

V té době již stál také Tunis (jako město nebo spíše vesnice), ale neměl větší význam.

Vandalové, Byzantinci

Během vnitřních bojů o moc ve čtvrtém a pátém století se Římská říše natolik oslabila, že poté podlehla výbojům germánských kmenů přicházejících ze Střední Evropy. Při rozdělení římské říše na západořímskou a východořímskou Tunis zpočátku patřil pod západořímskou. Germáni při stěhování národů byli ale velmi pohybliví, a tak germánský kmen Vandalů prošel na své cestě od Rýna přes dnešní Francii, Španělsko, Maroko a Alžírsko až do oblasti Tunisu. Kartágo Vandalové dobyli a zhruba století zde vládli. Tunisko použili jako základnu k dalším výbojům a nakonec dobyli a vyplenili i samotný Řím. Z této události vychází dnešní označení "vandal", pro toho, kdo něco brutálně ničí.

Po smrti vládce Vandalů Genserica obsadila Tunisko vojska byzantinského císaře Justiniána. Tunisko bylo pak po zhruba sto padesát let součástí Byzantské říše.

Arabové

Oblast Tuniska dobyl v roce 670 arabský vojevůdce Oqba ibn Nafi. Pojem "dobyl" není asi zcela přesný, protože Oqba hlavní centra (konkrétně Kartágo) prostě ignoroval a soustředil se na založení vlastního hlavního města. Tímto městem se stal Kairouan.

Kairouan znamená "karavana". Oqba ibn Nafi podle arabského zvyku založil město na místě bez vody, aby o něj nikdo nechtěl bojovat. "Vybuduji město, které bude navždy pevností Islámu." Kairouan je dnes skutečně jedním ze čtyř svatých měst islámu.

Arabský vojevůdce Oqba ibn Nafi ve výbojích pokračovali dál na západ a dobyli Alžír a Maroko, zastavil jej až oceán. Krátce po založení Kairouanu se Arabové střetli s reakcí místních berberských kmenů, k rozhodující bitvě došlo v amfiteátru El Jem.

Arabské zlaté období

Arabská říše byla krátce po dobytí Maghrebu strašně roztažená přes půlku světa -- od Iránu po Maroko. Vládce sídlil v Damašku, což je do Tuniska strašně daleko, a tak kalif jmenoval svého zástupce, který se jmenoval Ibrahim ibn Aghlab. Tento Ibrahim ibn Aghlab se ovšem postavil proti kalifovi a prohlásil za emíra. Emirát brzo nabyl dědičné povahy. Emír je něco jako princ. V devátém století tedy vládne v Tunisku dynastie Aghlabidů (založená tím Ibrahimem). Toto období se nazývá zlatým věkem Tuniska. V Kairouanu se staví velká mešita.

Zajímavé je, že emirové sídlí v městě Tunisu. Tunis byl až do té doby nevýznamnou arabskou vesnicí a přístavem poblíž mnohem důležitějšího Kartága. Město Tunis zažívá rozvoj (mešita Zitouna), v Sousse a v Monastiru se staví opevněné kláštery nazývané ribaty. Aghlabidové dobyli Sicílii a Maltu. Díky Aghlabidskému vlivu se do křesťanské Evropy přes Sicílii dostaly první kousky arabské učenosti (např. Al Chvárizmí).

Další vládnoucí dynastie byli Fatimidové, kteří dobyli Egypt a poté do něj přenesli hlavní město. Tunisko zpustlo, načež bylo 1159 dobyto Almohady z Marákeše (ti vládli i ve Španělsku). Časem se opět opakoval scénář a z místního guvernéra povstala další dlouhá dynastie Hafsidů (1228 až 1574). Z Hafsidů stojí za zmínku sultán (něco jako král) a kalif (císař = ochránce víry) Abu Abdullah al-Mustansir, součastník našeho Přemysla Otakara II. Abu Abdullah al-Mustansir např. odrazil křížovou výpravu Ludvíka devátého (ten v Tunisu i zemřel).

Turci

Pro Turky Tunisko dobyl slavný pirát Barbarossa (Rudovous), který měl původně základnu na plochém jihotuniském ostrově Djerba. Barbarossa dobyl Tunis roku 1535, ukončil tak vládu dynastie Hafsidů a Tunisko za vojenskou pomoc předal do rukou Turků. V tureckém období Tunisané provozovali nepokryté pirátství, fakticky se tím živili. Tuniský bej časem opět zopakoval klasický scénář a prohlásil se nezávislým vladařem.

Francouzi

Tunisko spadalo do zájmové zóny Francouzů v Africe. Francouzi měli v Alžírsku svou kolonii a v roce 1881 Tunisko vojensky obsadili a vyhlásili zde protektorát, když beje nechali dále formálně vládnout.

Ačkoli Tunisko nebyla kolonie de facto, prakticky jí byla. Ačkoli Tunisané mohli studovat, přejímat evropské zvyky a budovat průmysl, nemohli se podílet na správě své země. Časem propukla menší povstání, vznikla strana Destour (ústava) a Habib Bourguiba nakonec založil stranu Neo-Destour, která chtěla nezávislost.

Válka

Není mi úplně jasné, v jaké chvíli obsadila Itálie a Německo oblast Tuniska. Každopádně tudy Němci a Italové zásobovali svoje jednotky bojující v Africe, zejména v Lybii. V roce 1942 se Američané vylodili v Alžíru a zahájili cestu na východ, chtěli dobýt Tunis. Moc jim to nešlo, Němci měli zkušenější armádu. Američané postupovali hlavně díky svému výbornému dělostřelectvu. Nakonec se Američané v Tunisku r. 1943 sešli s Angličany (a dalším jednotkami Comonwealthu), kteří mezitím zatlačili Romelovu armádu do posledního útočiště v Tuniském výběžku.

Osamostatnění

Po konci války v roce 1945 chtěli Tunisané větší autonomii, ale Francouzi moc k jednání naladěni nebyli. Důležitou osobnotí byl Habib Bouguiba, který napřed odešel do Káhiry, potom vyjednával ve Francii a vrátil se do Tuniska. Tam ho Francouzi opět (již po několikáté) zatknuli, čímž Tunisany pěkně naštvali. Drobné boje vedly k tomu, že Francie postupně uznala nezávislost Tuniska. Od roku 1956 je Tunisko formálně nezávislé (20. března = den nezávislosti).

Bourguiba byl prezidentem až do roku 1987. Za jeho vlády došlo k oddělení státu od církve (muslimské), ženy získaly plnou emancipaci (a to doslova a ve všech ohledech) a zlepšilo se vzdělání. Ačkoli Habib Bourguiba byl prezidentem doživotním, roku 1987 odstoupil, protože už byl starý. Z mně neznámých důvodů toto odstoupení Tunisané slaví jako státní svátek (7. listopadu).

Tunisané obecně Habiba Bouquibu bezmezně milují (už za života mu postavili v Monastiru Mauzoleum), stejně jako současného (teprve druhého) prezidenta Ben Alliho. Podle Habiba Bourguiby se v Tunisku jmenuje všechno důležité -- pokud se například chcete v nějakém městě dostat na hlavní ulici, zeptáte se, kudy na třídu Habiba Bourguiby.

 
Dějiny,historie,fakta........